Články

Nemám pevnou vůli?

"Mockrát už jsem zkoušela zhubnout, ale pokaždé jsem kila zase nabrala zpět, nemám dostatečně pevnou vůli." Znáte tuhle větu? Nebo tuhle:

"Kdybych měla pevnou vůli, chodila bych pravidelně cvičit a večer vydržela nevyplenit lednici, určitě bych pak těch deset kilo navíc zhubla."

Pokud věříte, že k hubnutí ze všeho nejvíc potřebujete právě pevnou vůli, jste na omylu.

V souboji s hladem pevná vůle nakonec vždy prohraje, jsme tak totiž naprogramováni. Hlad je řízený hormony v našem mozku, podobně jako je hormonálně řízená třeba menstruace. Už se vám někdy podařilo silou vůle zastavit menses?

Kdysi lidé jedli proto, že měli hlad. Dnes jíme, nejen když jsme hladoví, ale často také když jsme smutní, naštvaní, znudění, vystresovaní, nejistí, osamělí... Když naši prapředkové chtěli jíst, museli si večeři napřed ulovit, popř. najít a nasbírat - a k tomu bylo leckdy třeba ujít řadu kilometrů s nejistým výsledkem. Dnes si večeři můžeme nechat donést až domů a k televizi si pro jistotu ještě vezmeme pytlík brambůrků, které do sebe bezmyšlenkovitě nacpeme při 499 dílu seriálu Nemocnice v modrém parku. Argument mého klienta "A víte, kolik metrů denně ujdu, když se musím zvednout z gauče, abych si podal z lednice další pivo?", tak ten opravdu neobstojí.

Představa hubnutí je dodnes často spojena s nízkoenergetickou dietou provázenou hladem. Tělo však má vlastní vůli - a v pudu sebezáchovy reaguje na hlad tím, že hromadí útrobní tuk, který našim předkům kdysi pomáhal přežít zimu. Nízkokalorické diety končí často tím, že se hubnoucí poddá návalu vlčího hladu, vyplení lednici nebo spíž (nebo obojí) a s dietním režimem sekne.

Ano, rozumíte mi dobře. Když chcete zhubnout, neměli byste hladovět. A místo jednorázového přetížení v posilovně, po kterém si týden léčíte namožené svaly, je vhodnější se třeba jen ... trochu víc hýbat. Co říkáte na svižnou chůzi?

K tomu, abyste úspěšně zhubli, nepotřebujete pevnou vůli. Potřebujete především motivaci. Potřebujete pochopit, proč jste doposud nebyli úspěšní. Možná se snažíte hubnout kvůli partnerovi, společnosti, ale sami vlastně hubnout nechcete. Nebo žijete v představě, že hubnutí musí být nepříjemné. Přistupujete k němu s pocity "musím, i když nechci", a to pak

nemůžete ničeho dosáhnout.

Abyste byli úspěšní, měli byste být především pevně rozhodnuti hubnout. Kromě kvalitního jídelníčku je třeba porozumět svému emočnímu naprogramování, znát krizové momenty hubnutí (Vánoce, dovolené, vztahové problémy...) a pracovat současně na dalších důležitých životních oblastech (práce, vztahy, ...)

Několik doporučení na závěr:

  • Přestaňte bojovat - se sebou, s nadváhou, s chutěmi, se svými kilogramy, s hladem. Pokud střídavě hladovíte (hubnu = vyhrávám) a pleníte lednici (zase jsem se přejedl(a) = nestojím za nic, prohrál(a) jsem), jste na špatné cestě.

  • Zkuste raději porozumět sobě, svému tělu, svým potřebám a svým pocitům. Pokud se vám to nedaří, můžete vždycky požádat o pomoc odborníka.

  • Neubližujte si pocity viny (normálně jsem se najedl(a) = zase jsem selhal(a) = jsem naprosto neschopný(á) = nemá to cenu = nemám žádnou cenu) ani jinými negativními pocity. Raději se rozumně (a pozitivně) motivujete a pomalu, po krůčkách se tak přibližujte svému cíli...

  • Především o ženách platí, že mají často tendence na sebe zapomínat a většinu energie věnují péči o své blízké. Myslete na sebe. O své okolí jste se starala celý dosavadní život, možná nastal čas věnovat se chvíli sama sobě. Investuje nyní nějaký čas, energii i něco peněz do sebe. Zajímejte se o to, co jíte, investujte do kvalitního jídla a pohybu, rozmazlujte se.

Proč? Přece za to stojíte, ne?